Pomleté sociální jistoty

27. března 2017 v 20:10 | Gruják
Namyšlenost, přebujelé ego a nevědomost. Možná i další, kdoví... Cyklus života jsme proměnili v cyklus dne. Ten však začal rotovat velice synchronně. Netřeba se divit. Život trvá desítky let, avšak den ani ne desítky hodin. My jsme naučeni vnímat roky, měsíce a dny. Pro strom je to pravda něco jiného. Klasický smrk ztepilý, pokud bychom ho neustále nekáceli, se dožívá tisíce roků. Pro něj je lidský život takové mávnutí ruky či polknutí sousta. Jiné to má jepice.

Náš život se skládá ze tří částí. Dětství, dospělost a důchodce. Neradi to někteří slyší, však i oni dělají vše pro to, aby to tak bylo a jinak ani náhodou! Pro dětství jsme vyhradili pár roků na začátku. A i když si uvědomujeme, že patnáctý rok není hranicí stejně jako rok osmnáctý či jednadvacátý, nebojíme se a s chutí ze sebe děláme kategorii druhou - dospěláky. Že by prorgamování honičky, šíleného shonu, už od mládí, od dětství? Něco na tom bude. Třeba takové školství dnes, to je jen likvidace zdravého mozku člověka. Šílený shon, nápor všeho kvůli ničemu a ve výsledku jen posedí dítě u doktora na hlavu a dostane štempl, že je labilní... Tolik ke spěchu ve fázi první.

Fáze druhá už je jednoduchá. Vstát, jít do práce, přijít z práce a jít spát. Mezidobám říkáme relax, ať už ho selektujeme s alkoholem k sobě domů nebo někam mimo dům. Spánku se říká ztráta času a otrava. Co se říká o zaměstnání netřeba hovořit, ty vulgarity a nářky umí každý z nás, tak alespoň nyní poslchněme své nitro, jak hovoří. Slast, že? A to ho maminka s tatínkem učili mluvit slušně...

Fáze třetí je však jiná. Někdo popadne svůj splýn, vidí se v hrobě a mnohdy i desítky let tak nějak přežívá, až uschne. Jiný ožije. Opadne stres ze shonu a nastává život. Pravda mnohdy nebezpečný a nemocí-plný. Co se dá dělat, alespoň na to stáří, ať to stojí za to!

Opravdu potřebujeme, aby třetí fáze, která mě osobně podle tabulek vychází na 69 let a devět měsíců, začínala po těch téměř sedmdesáti letech? Kdo to někam napsal, že člověk byť narodil se, žít může až po sedmdesáti letech?

Chcete mě nařknout z depresivních, negativních a pesimistických úvah? Prolítněte si svým životem. Projděte si to, jak to jede všechno pořád dokola. Ale bacha, nejste-li výjimka, propadnete hluboké depresi, a jak víme - antidepresiva jsou návykové látky zapřičiňující smrt. (Ať už po stránce chemické nebo jako výsledek účinku léčby).

Víte.... Všechno to, co se děje, je jen projev strachu. My se bojíme, že by naše děti byly vyjímečné. My se bojíme, že by si naše děti užily dětství. Copak si to ta mláďata mohou dovolit, když my si to dovolit nemohli? A copak by jím mělo něco ublížit, když my jsme to přežili? Ah, zase to uvažováni "když já tak oni taky", to fakt nemám rád. Cesta do pekel, mělo by to být protiústavní, při nejmenším!

Strach nás sežere když přijdou děti a ty jsou pak naučené, že co nesežralo nás, to nesežere ani je. V klidu v pohodě, nevystrkovat růžky, moc o sobě nedávat vědět, aby se náhodou něco nestalo... Já vím, ta představa, že se něco bude dít v našem životě je hrozně děsivá!... A tak s chutí nazýváme děním ten náš koloběh, co trvá padesát let, pořád dokola. A nám se to líbí. Je to naše SOCIÁLNÍ JISTOTA! .... Jak já bych se svíral v křečích, kdybych si tím neubližoval, vždy když to slovní spojení slyším, čtu nebo cítím!

Teď vám prozradím jedno obrovské tajemství. Ne, ne to o tom, že nové dřevotřísky obsahují polyuretanová lepidla a nesmí se jima topit... Ne, ne! Ani to, že fasádní polystyren je toxický nebezpečný odpad, jehož odřezky vylučují plyn zpomalovače hoření a musí se tak vyhazovat výhradně na sběrném dvoře... je to tohle:

Každý občan naší republiky může svobodně žít. Může svobodně podnikat a může svobodně rozhodovat.

Jediné, co to chce, je se rozhodnout!

No a pak něco začít budovat, tvořit... Ať už to přinese cokoliv, vždy máme právo to nazvat zkušeností! Životní zkušenost, která se dá předat dál! Poslání člověka!

A budu fér, prozradím ještě jednu věc. Když se jednou zapíšete a nebudete hovádka porušující zákony, můžete zůstat zapsáni na vždy, ať byste třeba pípali na kase a zrovna nic nekutili. Žijeme ve velmi svobodné zemi, jen se bojíme... bojíme si projít tou zkouškou ohněm... ->>>

být zodpovědný sám za sebe - stát se skutečně dospělým jedincem!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Felix Felix | E-mail | Web | 27. března 2017 v 21:25 | Reagovat

Brilantní kompozice!!! Nice shot! ;-)

2 Felix Felix | E-mail | Web | 27. března 2017 v 21:28 | Reagovat

P.S. Grujáci jsou zajímavý, začal jsem přemýšlet nad svým. :-?

3 Siginitou Siginitou | Web | 29. března 2017 v 11:16 | Reagovat

Moc krásně napsaný :)
Opravdu moc krásně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama