Přišly na mě touhy

23. března 2017 v 19:54 | Gruják |  Život Grujáků
"Plast sem, plast tam. Máš hlad? Tady máš nový traktor z Číny, umělohmotný. Máš furt hlad? Koupila jsem ti bagr!" Sledoval jsem jak maminka kupuje synkovi jednu umělohmotnou hračku za druhou, jemu však mezitím nafukovalo se bříško z hladu - na rohlík už ji nezbylo. Pohlcena strachem a deseti půjčkami, které nedokázala splácet, zahrnovala své dítě plastikem.


Petka sem, petka tam. Uklízel jsem okolo obce příkopy, všude jen samé odpadky - co hůř, všechny z plastiku.


Kamarád se mi svěřil, že nemá odvahu. Kamarádka se mi přišla svěřit, že nemá odvahu.


Lidé poslední touhou po levně dostupném plastu, posedlí strachem, se kupili kolem mě. A ačkoliv jsem se často na ně usmíval a svou kritickou povahou se je snažil povzbuzovat, oni páchali jednu splašenou hloupost za druhou.


Jednoho dne řekl jsem si: "A DOST!" A tak jako Jan Tuna velice pozitivně probourával se světem jedlých odpadků na streamu a probouzel v lidech touhy číst si etikety na potravinách a nejen tam, rozhodl jsem se, že využiji své lásky ke dřevu a kutění a vykutím něco, co budu lidem nabízet, aby se vrátila poctivost dřeva, ruční práce, smysluplnost předmětů, jenž často využíváme. Zasloužím se, byť třeba jen miniaturně, o dostání skutečnosti ve zlatých českých ručičkách a veselého a šťastného národa.


Smáli se mi, říkali, že to nejde. Že stádo chce být hloupé, kupovat plastikové udělátka, nadávat na politiky a koukat na růžovku. A smějí se pořád...


A tak jsem šel do dílny, pustil si starou Teslu s polámanou anténou a začal kutit...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama