Autisté jsou divní

14. května 2017 v 17:01 | Gruják
Ať už budeme mluvit o jakékoliv vadě myšlení, o jakémkoliv druhu autismu, třeba obyčejném Aspergerovu syndromu, vždy narazíme na ta nám již známá slova "Neurodiverzní myšlení" a "Neurotypické myšlení". Tyto dva druhy myšlení mají jediný rozdíl. Diverzní znamená odlišující se. Typický je pak to, co má většina, byť třeba naší vládou oblíbená "Stojedničková".

Lidská spoelčnost si zakládá na konvenčních a nekonvečních postupech. Cokoliv co přijme stádo, dav většinově, to je bráno jako konvenční. Ať už jde o styl oblékání (rifle), obouvání (botasky), pokrývka hlavy (kšiltovka), či třeba domácí mazlíček (pes, kočka, morče, křeček, andulka) nebo o cokoli jiného. Pokud zapadáš, jsi normální, jsi konvenční tedy typický. Pokud nezapadáš, jsi divný, podivný, je potřeba se ti vysmívat, je potřeba na tebe především ukazovat. Nejsi totiž normální - jsi nenormální! Netypický... diverzní.

Problémy tak začínají jen když si dnes žena veme dlouhou sukni nebo přijede do města na koni. Pokračují přes účesy, druhy oděvů, obuv, mazlíčky mezi lidmi venčené... pokračují pak přes životní styl, druh automobilu, jenž je konvenčně zařazen už v samotném jádru vlastnění - máš jsi normální, nemáš jsi nenormální... konče v rozdílech etnických menšin a netypického myšlení lidí.

Vezměme si jen to pozdvižení, které dokáže vyvolat hlava plná dredů nebo člověk oblečen do sárí. Jak těžko pak musí v takových pohrdavých situacích být někdo, kdo vlastně vůbec nechápe, proč je něco konvenčního konvenčním místo zapuzeným?

Tuto otázku si neklademe často. Občas to někoho napadne, přiznejme si. Však zřídkakdy. Normální a nenormální. Ptáte se někdy kde to končí? A zase skončíte u těch konvenčních a nekonvenčních věcí? Zase to typické a diverzní rozlišování... zas to uvažování? Pořád končíte na stejném místě? Ne málo za to mohou tisíce let poddaného života pod králem, císařem nebo bolševikem. Byli jsme tak mnoho let programováni. Tlupy tvořili jsme z těch co nám byli podobní, co nám rozuměli. Ouha, nacházíme se v České republice, v místě, kde jsou stovky mikro vesniček právě proto, že nedokážeme zobecnit "být normální".

Všechno to má společného jen to, jak spolu chceme nebo můžeme vycházet. Je pravda, že lidé kteří vidí zabíjení jiných jako přirozenou věc, zřejmě společnosti která je proti zabíjení lidí nebude vyhovovat. Však musíme si uvědomit, že v také společnosti se dnes nachází tací, kteří nechtějí zabíjet ani zvířata. Stávají se diverzní. Jak se společnost chová? Směje se jim, nazývá je "sluníčky", posmívá se jim, jejich stylu. Říká, že jsou nenormální....

Ne, normální je to, co jedinec přijme se souhlasem. nenormální je to, co přijme s nesouhlasem. Jedinců je zde početně několik miliard. Nehraje roli ani kontinent či stát, ani ty vesničky nebo rodiny. Jsme jedinci. Každý z nás uvažuje jinak, vidí věci jinak, žije jinak (nebo aspoň žít jinak chce, ale mnohdy nežije, kvůli strachu že by se stal terčem posměchu kvůli nekonvečnosti s okolím).

Je potřeba zastavit krok, hluboký nádech, pohlédnout do všech směrů kolem sebe. Nevidět cizí lidi, nevidět cikány, vietnamce, autisty. Vidět další lidi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vencca Vencca | Web | 14. května 2017 v 20:54 | Reagovat

Nějak nepobírám ten nadpis, ale budiž. Netuším, kde žiješ, ale asi by bylo fajn se přestěhovat. Tam, kde žiju já, rozhodně ani dredy, dlouhá sukně nebo sárí vlnu nevole nevyvolá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama