Přítomnost reality je relativní

28. května 2017 v 9:25 | Gruják
Už jste někdy přemýšleli nad tím, na co myslí ti druzí, ti jdoucí kolem vás, přátelé a rodina? Rozjímáte občas nad tím, zdali vaše názory a výsledky jsou pro někoho na stejné úrovni jako pro vás? A došlo vám, alespoň vyjímečně, že to každý vnímá skutečně úplně jinak? Někdo se blíží, však příště bude nejdál.

Proč?

Vnímání reality. Realita je to, co vidíme, slyšíme, v co věříme, za čím jdeme, co cítíme. Však tady nejde o nějaký vesmírný diktát, který by nám vše servíroval - všimněte si - cítíme, vidíme, věříme... to se týká jedině nás, naší osoby. Realita je tedy výhradně osobnostní zážitek a vjem okolí a nás v něm.

Co tedy nastane, "když se nikdo nedívá"? Nic, nepopsatelná prázdnota, neexistence. Nelze definovat. Proč? Jak můžeš nazvat něco cos neviděl, necítěl ani si nepředstavil, nějakým posudkem? Nelze. A když to nikomu nelze, realita prostě neexistuje. Naše světy proudí kolem nás, naše bubliny představ a snů, prožitků, vjemů a pocitů. Paměti i touhy. Když však bubliny něco nevnímají, neexistuje to.

Popři to! Úžasný
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 GVKB GVKB | E-mail | Web | 28. května 2017 v 9:41 | Reagovat

Ano, jsi celebrita
Před 19 minutami    | GVKB
Je jedno, jak vypadáš a jak jsi inteligentní, to je jenom povrch, pod povrchem jsi celebrita, jelikož zde existuje všude závist a lakomost, tak cizí lidé nechtějí uznat to, že jsi celebrita. Jako celebrita ses narodil a jako celebrita i zemřeš, nemusíš se snažit o to aby média o tobě pořád hovořili jako o celebritě, stačí zde to, že ty víš jistě, že jsi celebrita názory cizích lidí jsou ti ukradené, cizí lidé jsou jenom závistiví lakomci, co si nevidí na špičku nosu.

Ano cizí lidé jsou ubožáci, a nikdy z nich nemohou být celebrity, vše je zde jenom divadlo ve kterém si ubožáci hrají na celebrity, ignoruj toto ubohé pokrytecké divadlo a vytvoř si vlastní svět ve kterém jsi dokonalou celebritou která je nejlepší celebritou na světě.

Vše je jenom v tvojí hlavě, tento svět je jenom iluze, která vypadá reálně, jde jenom o to, na co se naladíš, pokud se naladíš na to, že jsi celebrita tak jsi i celebrita, nekoukej se na televizi, neposlouchej rádio, nepoužívej internet, nepoužívej mobilní telefon, odřízni se od světa lakomých závistivých ubožáků, ve kterém nikdo nevidí to, že jsi celebrita.

Všichni jsou zde blázni, co se do něčeho zbláznili, a bylo by bláznivé chtít od těchto bláznů, to aby oni v tobě spatřili celebritu, jenom ty můžeš poznat to, že jsi celebrita. Vše je o naladění a proto si opakuj neustále s láskou meditaci. Díky bohu, se smát závistivým ubožákům mohu, tak to je, že já jsem dokonalá celebrita.

Víra dokáže zázraky, pokud budeš věřit tak se stanou veliké zázraky a tvůj život se změní, najednou lidem okolo tebe dojde, že jsi celebrita a budou se k tobě chovat jako k celebritě, a tak se z tebe stane jistě prezident republiky, nebo jiná veliká mediální celebrita.

2 Eliss Eliss | Web | 28. května 2017 v 9:59 | Reagovat

Až se mi z toho povídání zatočila hlava, je to nepředstavitelné :-)

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 28. května 2017 v 10:17 | Reagovat

Moc se mi líbí tvá neobvyklá úvaha na toto TT, řekla bych, že realita je forma subjektivního pocitu, jak vnímáme svět kolem sebe.
Občas mám pocit, že jí "realitou" někteří ani nenazývají...

4 Asterius Asterius | E-mail | Web | 28. května 2017 v 11:11 | Reagovat

Hm, je sice pravda, že vnímání reality je subjektivní, ale rozhodně kvůli tomu neplatí, že co žádný člověk nevnímá, to neexistuje.

5 Grujorin Grujorin | 28. května 2017 v 14:11 | Reagovat

[4]: Existuje obrovský vesmír, pokud jej všichni vnímají jako velmi malý vesmír? Bude se někde řešit jak je obrovský? Země byla placatá dokud jsme ji neviděli kulatou. Byla to lež, klam nebo fakt? Kam až sahá lidská víra? Dokazoval by dnes někdo, že země byla kulatá i tehdy, kdyby i dnes byla stále plackou? :-)

6 Asterius Asterius | E-mail | Web | 28. května 2017 v 16:01 | Reagovat

[5]: Nějak nechápu tvé myšlenkové pochody.
Podívej se, dám ti takový příklad.
Nějaký člověk zakopal do země poklad a nikomu dalšímu o tom neřekl a pak zemřel. Ten poklad je furt zakopaný v zemi? Nebo po smrti  toho člověka přestal existovat?
Rozumíš mi?

7 Grujorin Grujorin | 28. května 2017 v 16:08 | Reagovat

[6]: Dokud ho někdo nenajde, tak neexistuje... Je kočka živá nebo mrtvá? :-)

8 Asterius Asterius | E-mail | Web | 28. května 2017 v 16:12 | Reagovat

[7]: Tak to je pěkná hloupost. Když něco přestane existovat, např. šaty shoří, tak už to nelze ani objevit.

9 D D | Web | 28. května 2017 v 18:24 | Reagovat

Jako teorie je to zajímavé, leč má to jisté trhliny, ale to si teoretik nerad připouští.

10 Grujorin Grujorin | 28. května 2017 v 22:52 | Reagovat

[8]: Jak však víš, že něco shoří, pokud to nikdo neví, že to shořelo. Nežiješ pak s tím, že šaty neshořely a tedy, že si pro ně půjdeš tam, kde jsi je nechal, třeba do skříně a vyjdeš si v nich ven? To je princip fungování reality. Je relativní, subjektivní.
Vidíš dívku plakat. Nevíš však proč pláče, jsi ovlivněn tím, jak si to domyslíš, domněnkou tedy. Vyvodíš závěr. Většina lidí skočí do reality nešťastného děvčete, které plače. však někteří budou jednat nadále v domění, že pláče smíchy. Kolik lidí se začne smát a kolik lidí ji bude litovat? Všichni, protože bylo přece jasné, že... tady zastavím - co bylo jasné, že pláče? Ale co když se smála? Je třeba definovat... a kdo definuje, ona nebo ty? Ty! ... To je i odpověď pro devítku

[9]: Tato teorie je stará tuším osmdesát let. Však přišli na to už v době antiky, pokud víme. Co nevíme je, že to možná lidé věděli odjakživa. A co když to vědí i zvířata, co když to vědí stromy? Ví to tráva?... Žijeme ve světě, vlastním světě, který říká, že to neví. Ale jak může být pravdivé tvrzení založené na neznámém procentu vědění?

11 Asterius Asterius | E-mail | Web | 29. května 2017 v 16:44 | Reagovat

[10]: Tak to přece vůbec není. Je potřeba rozlišovat objektivní realitu a subjektivní vnímání této reality.
Zkusím ukázat na nějakém příkladu.
Dva lidé se dívají na velmi vzdálený strom, moc dobře ho nevidí, a tak jeden si myslí, že je to smrk, druhý si myslí, že je to jedle. Ale ve skutečnosti ten strom je modřín. A modřínem nepřestává být, i když si v nějaké chvíli všichni pozorovatelé myslí, že je to něco jiného. To znamená, že realita se subjektivním vnímáním nemění.

Už nějak nevím, jak to jednoznačněji vysvětlit. Pokud mi pořád nerozumíš, tak se ty nejspíš domníváš, že celý svět je nějaký matrix. To se sice nedá zjistit a ani popřít, ovšem realita kolem nás, jak běžně pozorujeme, se nemění podle našich náhlých myšlenek.

12 Grujorin Grujorin | 29. května 2017 v 17:29 | Reagovat

[11]: Moc pěkně jsi to zakončil. Ten druhý odstavec popřel tak trochu ten první. Ono tady totiž nejde o to, že jakási obecná realita tvrdí, že jde o modřín. Já zde mluvil o realitě vnímané. Pokud si tedy budu myslet, že je to borovice, pak zcela jistě budu toto tvrzení šířit i dál a očekávat, že tam vždycky rostla borovice. Podobně bych to mohl naznačit i takto: Někde v Olomouci v paneláku v třetím patře žije rodina. Násilní vrazi, kteří se navíc velmi krutě pohádali. Pokud o tom nevím, pak bude má realita neovlivněna informací a budu přesvědčen, že je to krásné město. Však v okamžik, kdy se do mé bubliny reality dostane informace, třeba mi někdo zavolá a vše poví, stane se ta součástí mé reality a určitě si budu počínat úplně jinak, pokud bych do toho baráku měl jít, byť jen sám, natož s dětmi nebo třeba bydlet s rodinou.
Chci tím jasně říct, že vše co neznáme, pro nás neexistuje. A tedy to neovlivňuje naše vnímání reality. Každý totiž vnímáme nejen jinak, ale zároveň i jinou oblast. Jinde jsme my než druzí a máme jinak velkou bublinu, kterou vnímáme svět, svůj svět.
Samozřejmě, že všechno existuje naráz. Však nikdy s tím, co neznáme, nebudeme počítat. Na to existuje ještě další příklad - desátá planeta ve sluneční soustavě. Je tam nebo tam není? Podle pozorování neexistuje, tudíž všechno, celá fyzika, byť velmi teoretická, chybná a mimo, zakládá na devíti planetách. Ve chvíli, kdy však někdo objeví planetu deset, zhroutí se nemálo teorií a fyzických teoretických důkazů... Zakončím svůj komentář třeba právě objevením Ameriky. Nový kontinent! hurá!... No a pak to přišlo, zřejmě tam byli dřív Vikingové. Ajajaj... Pak se zjistilo, že už za dob Egypta se ten oceán přelouval poměrně často a vozila se koka s tabákem faraonům z jižní Ameriky... A celá historie se bortí. Miliony světů se bortí všem, kteří věřili v něco jiného. Hle, najednou je to jinak. A od toho jiného se odvíjí jiné a další a další... a najednou je celá historie lidstva úplně jiná. Teď si vezměme kolik vydavatelů učebnic však na to přistoupilo? Minimum. V Evropě se furt budeme učit o prvním Kolumbovi, možná ještě desítky let. Protože přiznat si, že se náš svět jeví jinak než vypadá, to je to nejtěžší.

13 Asterius Asterius | E-mail | Web | 29. května 2017 v 18:02 | Reagovat

[12]: Tak už ti trochu líp rozumím. Všechno je to vlastně jen o tom, že lidské poznání je velmi omezené. A pak je samozřejmě možné, že někdo žije ve svých bludných představách. Někdo na tom může být s rozeznáváním tak špatně, že je pak lépe, když je zavřený v blázinci.
Jenomže k tomu, aby bylo naše poznání pravdivé, nemusíme znát každičký detail a všechno okolo. Stačí jen přiměřené poznání vzhledem k danému předmětu.

14 Grujorin Grujorin | 30. května 2017 v 12:26 | Reagovat

[13]: Jednoduše počítat s čísly, která jsou nám známa. A to jak vůči určité věci tak vůči složení a tvorbě celého našeho světa, protože vnímat nekonečno je nemožné. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama